Právní úprava spolupracujícího obviněného se dostala do trestního řádu novelou č. 41/2009 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2010. Návrh vychází z myšlenky, že zájem státu na rozbití zločineckých struktur, do nichž je obtížné proniknout, převyšuje zájem státu na postihu jednotlivce, který se přímo nebo nepřímo na trestné činnosti podílel a umožnil odhalení a usvědčení spolupachatelů a spolupodílníků závažné trestné činnosti. Před přijetím této právní úpravy se vedly četné debaty o tom, zda zavést tento institut do trestního řádu či nikoliv. Faktická beztrestnost spolupracujících osob byla řadou odborníků zavrhována. Navrhovali obdařit spolupracující osoby pouze určitými výhodami, nikoliv beztrestností jako takovou.

Právní úprava spolupracujícího obviněného byla nakonec přijata ve znění § 178a trestního řádu včetně navazujících ustanovení trestního řádu a trestního zákoníku. V předmětném ustanovení je stanoveno, že v řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího za splnění tam uvedených podmínek, mezi něž patří zejména doznání se případného spolupracujícího obviněného k činu a oznámení takových skutečností, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, včetně závazku podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem, úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech. Pro spolupracujícího obviněného to potom může znamenat tu výhodu, že mu soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, aniž by byl při snižování trestu nějak omezen, nebo jeho jednání posoudí jako polehčující okolnost. Za určitých podmínek může státní zástupce v obžalobě navrhnout také upuštění od potrestání.

Ve prospěch této úpravy jednoznačně zní princip efektivity, který jde ruku v ruce s principem hospodárnosti. Aktuální znění této úpravy však zcela rezignuje na princip přiměřenosti trestu, přičemž se může dostat do rozporu i s jinými zásadami trestního řízení. Přestože má předmětná právní úprava prozatím celou řadu nedostatků, které bude nutné průběžně odstranit, vnímáme tento krok zavést institut spolupracujícího obviněného pozitivně. Vzhledem k tomu, že dosud nemáme velké zkušenosti při využívání tohoto institutu, může být kauza Rath názorným případem jeho využití v praxi.