Podle kvalifikovaných odhadů pobírá minimální mzdu cca 100 až 120 tisíc zaměstnanců, což odpovídá zhruba třem procentům pracujících, kteří si zvýšením minimální mzdy polepší. Kvalifikované odhady o počtu lidí, kterých se zvýšení minimální mzdy dotkne negativním způsobem, však neexistují.

V médiích je v souvislosti s negativy, které zvýšení minimální mzdy přináší, obvykle zmiňován vzrůst minimální zálohy na zdravotní pojištění u osob bez zdanitelných příjmů, které si měsíčně budou muset připlatit bezmála 70,- Kč. 

Je však zcela opomíjeno, že zvýšení minimální mzdy bude mít daleko větší dopad na početnou skupinu lidí poškozených pracovním úrazem, nemocí z povolání či například dopravní nehodou, kteří v důsledku utrpěného zranění nemohou již vykonávat dosavadní práci, pobírají proto náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tzv. rentu), a zároveň jsou vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce, neboť nemohou najít zaměstnání odpovídající jejich zdravotnímu poškození.

Podle ustanovení § 371 odst. 3 zákoníku práce i podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR se v takovém případě poskytuje poškozenému renta ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval poškozený před vznikem škody, od nějž je odečítán tzv. opomenutý výdělek ve výši minimální mzdy. Zvýšením měsíční minimální mzdy o 500,- Kč se sníží renta u řady poškozených o celých 6.000,- Kč ročně.

Uvědomíme-li si, že převážná část poškozených je zcela finančně závislá na měsíční rentě, neboť na úřadech práce jsou vedeni dlouhodobě (bohužel lidé invalidní či jinak zdravotně znevýhodněni jsou na současném trhu práce prakticky nezaměstnatelní), znamená zvýšení sazby minimální mzdy pro řadu poškozených reálné snížení jejich životní úrovně.